Ducho­vé u Shellu!

Nedáv­no pro­běh­la na ser­ve­ru Novinky.cz dis­ku­ze na téma „exis­tu­jí ducho­vé“ — něja­ký týpek nato­čil, jak mu teče voda po skle a že jsou to „ducho­vé“.

Od té doby říkám vodě na skle ducho­vé 🙂 A vlast­ní duchy jsem dnes nato­čil v myč­ce. Na auten­tič­nos­ti při­dá­vá Mirjam se svým hla­so­vým pro­je­vem jak z ame­ric­kých videí (tam pořád řvou „oh my God, oh my God…“ :-D)

Teku­ti­na dole: Zjištění

Byli jsme se podí­vat na tu „teku­ti­nu“ a nej­spíš se jed­na­lo o zkon­den­zo­va­nou vodu — všech­ny kapa­li­ny jsou v „nor­mě“ (tedy v tako­vé, v jaké to bylo před 3 týd­ny) 🙂 Tak­že nic neuniká!

Teku­ti­na dole

Musím pro­vě­řit „jakousi teku­ti­nu“, kte­rá odka­pá­vá zespod, někde z pra­vé čás­ti vozu. Po oči­chá­ní a ohma­tá­ní se nejed­ná o olej nebo ben­zín, je to něja­ká voda (nebo voda+něco). Tak­že buď něco od ostři­ko­va­če (ale ten jsem nepo­u­ží­val dnes) ane­bo chladič.

Budu muset vyzjis­tit, aby to neby­lo něco závaž­né­ho 🙂 Tak dou­fám, že to bude v pořádku.

Nové stě­ra­če

Pro­to­že jsem si nedáv­no stě­žo­val, že mé stě­ra­če jsou vlast­ně roz­tí­ra­če a sou­čas­ně jsem šel po Kau­flan­du, kde byly v akce stě­ra­če za 49 Kč i s ramín­ky, poří­dil jsem je.

Z hla­vy jsem si nemohl přes­ně vzpo­me­nout na roz­mě­ry, udr­žo­val jsem si před­sta­vu 560 mm a 480 mm. Nako­nec to bylo 480450 mm, ale ale­spoň jeden jsem tre­fil správ­ně (ten dru­hý jsem samo­zřej­mě hlad­ce vymě­nil, tak­že mám oprav­du oba :-)).

Jen­že pak při­šlo nasa­zo­vá­ní. Nevím, jest­li někdo za těch 13 let živo­ta Rove­ru mu někdo stě­ra­če kdy měnil, ale pros­tě nešly dolů. Navíc jsem měl hlad a byla zima (ne, že bych neměl bun­du, ale…). Nako­nec pomoh­la meto­da když to nejde silou, jde to ješ­tě vět­ší silou. Poved­lo se mi tedy hor­ko­těž­ko odstra­nit původ­ní leh­ko narez­lá ramín­ka a vymě­nit je za nová.

Počá­teč­ní záži­tek z prv­ní­ho stí­rá­ní je ohrom­ný. Stí­rá to a mám setře­no, žád­ná voda na skle pros­tě. A to je super. Koneč­ně uvi­dím, kam jedu!

Ces­ta do Pra­hy a zpět

Dnes jsme s Mirjam měli „výlet“ do Pra­hy za „povin­nost­mi“, ráno jsem pře­dal jeden dopis (když už jsem do Pra­hy jel, odve­zl jsem ho) a ješ­tě zaři­zo­val  dal­ší věci — zkrát­ka vyra­zi­li jsme směr Pra­ha někdy kolem osmé ranní.

Kolem devá­té jsme byli v Pra­ze, teď jen najít něko­lik adres — naštěs­tí Nokia navi­ga­ce fun­gu­je rych­le, tak­že Koně­vo­va 141 jsem nemu­sel hle­dat dlou­ho (v Pra­ze se takhle „po uli­cích“ vůbec nevy­znám). Ono měl jsem instruk­ce, že je to v sed­mém pat­ře a širo­ko dale­ko jen bará­ky tak s čtyř­mi poscho­dí­mi a ved­le tako­vý skle­ně­ný kom­plex, kte­rý se tyčil a neměl se moc kam schovat.

Naštěs­tí u domu je i při­leh­lé par­ko­viš­tě, tak­že jsme zasta­vi­li jak v ame­ric­kém fil­mu těs­ně ved­le vchodu 🙂

Pak jsme měli ješ­tě něja­ké pojížď­ky po měs­tě a pak kolem Vác­la­vá­ku (ješ­tě, že tu navi­ga­ci mám :-)) a pak zase zpět domů.

Celou ces­tu auto jelo skvě­le, hlad­ce, žád­ný pro­blém. Po ces­tě jsme potka­li pár blik­nuvších Rove­rů 200, jeden 400 a jeden 600 (že je to 600 jsem poznal tedy jen díky tomu, že jsme chvil­ku stá­li pro­ti sobě na kři­žo­vat­ce a měl jsem čas si pro­hléd­nout, jinak 400/600 narych­lo téměř nero­ze­znám, holt ješ­tě nejsem tak poro­ve­ře­ný). Naje­to lehce přes 200 km.

A během ran­ní­ho deš­tě jsem zjis­til, že fakt potře­bu­ji nová stí­rát­ka do stěračů. 🙂