Duchové u Shellu!

Nedávno proběhla na serveru Novinky.cz diskuze na téma „existují duchové“ — nějaký týpek natočil, jak mu teče voda po skle a že jsou to „duchové“.

Od té doby říkám vodě na skle duchové 🙂 A vlastní duchy jsem dnes natočil v myčce. Na autentičnosti přidává Mirjam se svým hlasovým projevem jak z amerických videí (tam pořád řvou „oh my God, oh my God…“ :-D)

[embedplusvideo height=“356″ width=“584″ standard=“http://www.youtube.com/v/5RWBT4nIlUE?fs=1&hd=1″ vars=“ytid=5RWBT4nIlUE&width=584&height=356&start=&stop=&rs=w&hd=1&autoplay=0&react=0&chapters=&notes=“ id=“ep1978″ /]

Tekutina dole

Musím prověřit „jakousi tekutinu“, která odkapává zespod, někde z pravé části vozu. Po očichání a ohmatání se nejedná o olej nebo benzín, je to nějaká voda (nebo voda+něco). Takže buď něco od ostřikovače (ale ten jsem nepoužíval dnes) anebo chladič.

Budu muset vyzjistit, aby to nebylo něco závažného 🙂 Tak doufám, že to bude v pořádku.

Nové stěrače

Protože jsem si nedávno stěžoval, že mé stěrače jsou vlastně roztírače a současně jsem šel po Kauflandu, kde byly v akce stěrače za 49 Kč i s ramínky, pořídil jsem je.

Z hlavy jsem si nemohl přesně vzpomenout na rozměry, udržoval jsem si představu 560 mm a 480 mm. Nakonec to bylo 480 a 450 mm, ale alespoň jeden jsem trefil správně (ten druhý jsem samozřejmě hladce vyměnil, takže mám opravdu oba :-)).

Jenže pak přišlo nasazování. Nevím, jestli někdo za těch 13 let života Roveru mu někdo stěrače kdy měnil, ale prostě nešly dolů. Navíc jsem měl hlad a byla zima (ne, že bych neměl bundu, ale…). Nakonec pomohla metoda když to nejde silou, jde to ještě větší silou. Povedlo se mi tedy horkotěžko odstranit původní lehko narezlá ramínka a vyměnit je za nová.

Počáteční zážitek z prvního stírání je ohromný. Stírá to a mám setřeno, žádná voda na skle prostě. A to je super. Konečně uvidím, kam jedu!

Cesta do Prahy a zpět

Dnes jsme s Mirjam měli „výlet“ do Prahy za „povinnostmi“, ráno jsem předal jeden dopis (když už jsem do Prahy jel, odvezl jsem ho) a ještě zařizoval  další věci — zkrátka vyrazili jsme směr Praha někdy kolem osmé ranní.

Kolem deváté jsme byli v Praze, teď jen najít několik adres — naštěstí Nokia navigace funguje rychle, takže Koněvova 141 jsem nemusel hledat dlouho (v Praze se takhle „po ulicích“ vůbec nevyznám). Ono měl jsem instrukce, že je to v sedmém patře a široko daleko jen baráky tak s čtyřmi poschodími a vedle takový skleněný komplex, který se tyčil a neměl se moc kam schovat.

Naštěstí u domu je i přilehlé parkoviště, takže jsme zastavili jak v americkém filmu těsně vedle vchodu 🙂

Pak jsme měli ještě nějaké pojížďky po městě a pak kolem Václaváku (ještě, že tu navigaci mám :-)) a pak zase zpět domů.

Celou cestu auto jelo skvěle, hladce, žádný problém. Po cestě jsme potkali pár bliknuvších Roverů 200, jeden 400 a jeden 600 (že je to 600 jsem poznal tedy jen díky tomu, že jsme chvilku stáli proti sobě na křižovatce a měl jsem čas si prohlédnout, jinak 400/600 narychlo téměř nerozeznám, holt ještě nejsem tak poroveřený). Najeto lehce přes 200 km.

A během ranního deště jsem zjistil, že fakt potřebuji nová stírátka do stěračů. 🙂