Parkování v kempu v Sedmihorkách, super kemp na super místě, doporučuji!

Před nedávnem nás napadlo, že bychom se jali vyzkoušet Rovera v trošku „zátěži“ a připojit karavan, který to podle papírů snese a vyrazit do Prachovských skal a okolí.

Celé to začalo výpůjčkou karavanu u pana Nouzy v Benešovicích, jednak má velmi dobré ceny, druhak je lokalitou poměrně dostupný a do třetice — jeho vozy jsou trošku staršího data výroby, takže není taková hrůza, pokud by se svěřená věc nějakým způsobem poškodila. Přece jen je rozdíl svěřit věc za 40 tisíc a 400, že ano…

Bledule! Všude 😉

Každopádně ve čtvrtek večer jsme si karavan vypůjčili, dále jsme si vypůjčili pomocná zrcátka (podle vyhlášky musím vidět za vozidlo), pomocí kterých jsem byl schopen vidět při odbočování. Jednalo se o karavan Adria 410, rok výroby odhaduji počátek 90. let, už byl trošku obouchaný a odřený, ale nic, co by vadilo provozu, technická i technická na plyn a elektro byla v pořádku, tak co.

Oběd v Praze

Prvním poznáním bylo, že Rover asi nic tak těžkého netáhl; maximálka tohoto karavanu je zhruba 850 kg, prázdnej váží 650 (přesnou specifikaci neznám), takže aktuální hmotnost s výbavou byla (měla by být) někde mezi. Do výbavy patří voda, bomba s plynem atd., takže ten rozdíl je fakt znatelný. Samozřejmě do karavanu můžete narvat třeba 4 lidi, ale samozřejmě s lidmi se nesmí jezdit, takže je problematika zátěže s lidmi naprosto lichá. S bágly a se vší výbavou počítám s hmotností 800 kg. S takou hmotností jsem byl tedy znatelně pomalejší, ale nic, co by se nedalo zvládnout.

Skály

Na dálnicích v ČR platí, že pokud vozidlo či jízdní souprava není schopna dosáhnout 80 km/h, potom nejbližším výjezdem musíte opustit dálnici, nic takového se nedělo, ale celkově to bylo více o odhadu a předvídání terénu.

Navíc v ČR platí úžasná věc, že pokud se jedná o vlek do 3,5 tuny a jízdní soupravu nepřevyšující hmotnost 7 tun, potom maximální rychlost je omezena maximální konstrukční rychlostí nejpomalejší části soupravy, v tutom případu tedy karavanu, který měl rychlost 100 km/h. Což se ne vždy hodilo, ale zhruba 90–100 jsem se pohyboval prakticky neustále. Před kopcem se tedy dalo rozjet třeba na 100 a pak podřadit na čtyřku, přidat plyn a vyjet kopec třeba i v té stovce, pokud necháte na pětce, padne to na 90 a pomalu klesal na 80.

Kámen, který vypadal, že každou chvilku musí spadnout 🙂

Další drobná nevýhoda je s couváním; karavan jako bržděnej přívěs má klasickou nájezdovou brzdu, tedy pokud začne brzdit auto, karavan se „natlačí“ na auto a mechanismus v oji způsobí brždění podvozku karavanu. Nicméně pokud chcete couvat, pro karavan je to jako by se brzdilo, takže se kola přibržďují. Naštěstí tam je pojistka, která to dočasně dokáže vypnout, ale má to prostě své mouchy. Ideální řešení je v nových karavanech a nových typech vleků, kde nájezdovka sama pozná, jestli se brzdí anebo couvá a automaticky se vycvakne. Resp. alespoň takto jsem to viděl v nějakém youtube videu, kde popisovali nějaký ultramoderní karavan pro 8 lidí 😀 Což je milé. Naštěstí jsem couvat potřeboval asi jen 4×, takže s pomocí dalších lidí z posádky se dalo snadno vyřešit.

Jak se bydlí 😉

Vyrazili jsme hned v pátek ráno, do kempu v Sedmihorkách jsme dorazili cca v půl druhé, což je super (v Praze jsme se zastavili v McD. na oběd ještě). I když se to nepálí 130 po dálnici, ale třeba jen těch 90 nebo 100, je sice znát, že stejnej úsek ujedete o třeba 15 % pomaleji, ale zase taková hrůza to není.

Ubytovali jsme se tedy v kempu, dámy postavily karavan (zajištění na nožičky atd.), odpojili jsme auto a vydali jsme se „na bledule“ k rybníkům „pod Trosky“. Bylo jich opravdu hromada, ze začátku to vypadalo na taková občasná místečka s pár kytičkami, ale časem jich tam byla přímo celá pole. Je fajn vidět, když se ohrožené kytičce tak hezky daří 😉

Mirjam kouká pod opěradlem 😉

Pak jsme zamířili zpět, chtěli jsme se podívat do Jičína, tak jsme tak učinili, našli bezva restauraci, odkud jsme odešli doopravdy kulatí a vydali se zpět do kempu. Přes noc jsme si pěkně přitopili, zima tam tedy nebyla, spí se tam super.

Druhý den jsme zamířili na první skály, Hruboskalsko. Jednalo se o několikakilometrový okruh po různých schodech, přírodě, kamenech a různých dalších překážkách. Nicméně stojí to doopravdy za to. Cestou jsme došli až na Valdštejn, kde jsme objevili naprosto bomba domácí hospůdku s hromadou nezdravého jídla 😀 Tam to fakt stálo za to 😉

Odpoledne jsme se pak vydali do Turnova do muzea na expozici geologie, na nákup do Lidlu a přes Tatobity a jejich superstarou lípou pak zpět do kempu, kde jsme prakticky během několika okamžiků usnuli.

Příroda na Hruboskalsku

Třetí den jsme ráno vyrazili do Prachovských skal, sice kratší okruh procházky, za to pořádně převýšený, spousta schodů a tenkých škvír v kamenech, kudy se musí procházet. Super, má to skvělou atmosféru! 🙂

Odpoledne pak jsme vyrazili opět do Jičína (je to vedle), opět do naší již oblíbené restaurace se zakulatit a pak pomalu polehoučku zpět do kempu.

Ráno jsme vše sbaili, prakticky během několika minut bylo připraveno na cestu, vzali vzduch do pneu, benzín a vyrazili. Odpoledne jsme karavan vrátili a prohlásili jsme výlet za dokončený 🙂

Technicky — jízda s karavanem není moc náročná na palivo, čekal jsem fakt hroznou šlehu, že auto bude žrát třeba 15 na sto nebo tak podobně. Sice se spotřeba zvýšila, ale třeba na 11 na 100 z 8 / 100. Což je trošku znát, ale není to taková katastrofa. Rover je prostě menší auto a každé kilo je dost znát.

Co se nám nepodařilo zprovoznit, tak mlhovky; vše svítilo, blikalo a fungovalo, ale mlhovkami jsem svítil pouze na předek karavanu, vzadu už nic nesvítilo. Zapomněl jsem se pak zeptat, abychom zkusili karavan zapojit do něčeho jiného a zkusili, jestli je chyba u mě v zásuvce, anebo třeba v zapojení karavanu. Tak třeba někdy příště 😉 😉

Cestování s karavanem je prostě zábava a rozhodně to doporučuji, navíc pokud hmotností nepřesáhnete 750 kg, můžete řídit i s ŘP sk. B, ale B+E je prostě jistější, nikdy nevíte, kdy se s cajtem budete hádat o 5 kilo, které máte navíc. Tak proč si dělat nervy 😉