Par­ko­vá­ní v kem­pu v Sed­mi­hor­kách, super kemp na super mís­tě, doporučuji!

Před nedáv­nem nás napadlo, že bychom se jali vyzkou­šet Rove­ra v troš­ku „zátě­ži“ a při­po­jit kara­van, kte­rý to pod­le papí­rů sne­se a vyra­zit do Pra­chov­ských skal a okolí.

Celé to zača­lo výpůjč­kou kara­va­nu u pana Nou­zy v Bene­šo­vi­cích, jed­nak má vel­mi dob­ré ceny, dru­hak je loka­li­tou poměr­ně dostup­ný a do tře­ti­ce — jeho vozy jsou troš­ku star­ší­ho data výro­by, tak­že není tako­vá hrůza, pokud by se svě­ře­ná věc něja­kým způ­so­bem poško­di­la. Pře­ce jen je roz­díl svě­řit věc za 40 tisíc a 400, že ano…

Ble­du­le! Všude 😉

Kaž­do­pád­ně ve čtvr­tek večer jsme si kara­van vypůj­či­li, dále jsme si vypůj­či­li pomoc­ná zrcát­ka (pod­le vyhláš­ky musím vidět za vozi­dlo), pomo­cí kte­rých jsem byl scho­pen vidět při odbo­čo­vá­ní. Jed­na­lo se o kara­van Adria 410, rok výro­by odha­du­ji počá­tek 90. let, už byl troš­ku obou­cha­ný a odře­ný, ale nic, co by vadi­lo pro­vo­zu, tech­nic­ká i tech­nic­ká na plyn a elek­tro byla v pořád­ku, tak co.

Oběd v Praze

Prv­ním pozná­ním bylo, že Rover asi nic tak těž­ké­ho netá­hl; maxi­mál­ka toho­to kara­va­nu je zhru­ba 850 kg, prázd­nej váží 650 (přes­nou spe­ci­fi­ka­ci neznám), tak­že aktu­ál­ní hmot­nost s výba­vou byla (měla by být) někde mezi. Do výba­vy pat­ří voda, bom­ba s ply­nem atd., tak­že ten roz­díl je fakt zna­tel­ný. Samo­zřej­mě do kara­va­nu může­te narvat tře­ba 4 lidi, ale samo­zřej­mě s lid­mi se nesmí jez­dit, tak­že je pro­ble­ma­ti­ka zátě­že s lid­mi napros­to lichá. S bágly a se vší výba­vou počí­tám s hmot­nos­tí 800 kg. S takou hmot­nos­tí jsem byl tedy zna­tel­ně poma­lej­ší, ale nic, co by se neda­lo zvládnout.

Ská­ly

Na dál­ni­cích v ČR pla­tí, že pokud vozi­dlo či jízd­ní soupra­va není schop­na dosáh­nout 80 km/h, potom nej­bliž­ším výjez­dem musí­te opus­tit dál­ni­ci, nic tako­vé­ho se nedě­lo, ale cel­ko­vě to bylo více o odha­du a před­ví­dá­ní terénu.

Navíc v ČR pla­tí úžas­ná věc, že pokud se jed­ná o vlek do 3,5 tuny a jízd­ní soupra­vu nepře­vy­šu­jí­cí hmot­nost 7 tun, potom maxi­mál­ní rych­lost je ome­ze­na maxi­mál­ní kon­strukč­ní rych­los­tí nej­po­ma­lej­ší čás­ti soupra­vy, v tutom pří­pa­du tedy kara­va­nu, kte­rý měl rych­lost 100 km/h. Což se ne vždy hodi­lo, ale zhru­ba 90−−100 jsem se pohy­bo­val prak­tic­ky neu­stá­le. Před kop­cem se tedy dalo roz­jet tře­ba na 100 a pak pod­řa­dit na čtyř­ku, při­dat plyn a vyjet kopec tře­ba i v té stov­ce, pokud nechá­te na pět­ce, pad­ne to na 90 a poma­lu kle­sal na 80.

Kámen, kte­rý vypa­dal, že kaž­dou chvil­ku musí spadnout 🙂

Dal­ší drob­ná nevý­ho­da je s cou­vá­ním; kara­van jako brž­dě­nej pří­věs má kla­sic­kou nájez­do­vou brz­du, tedy pokud začne brz­dit auto, kara­van se „natla­čí“ na auto a mecha­nis­mus v oji způ­so­bí brž­dě­ní pod­voz­ku kara­va­nu. Nicmé­ně pokud chce­te cou­vat, pro kara­van je to jako by se brz­di­lo, tak­že se kola při­b­rž­ďu­jí. Naštěs­tí tam je pojist­ka, kte­rá to dočas­ně doká­že vypnout, ale má to pros­tě své mou­chy. Ide­ál­ní řeše­ní je v nových kara­va­nech a nových typech vle­ků, kde nájez­dov­ka sama pozná, jest­li se brz­dí ane­bo cou­vá a auto­ma­tic­ky se vycvak­ne. Resp. ale­spoň tak­to jsem to viděl v něja­kém you­tu­be videu, kde popi­so­va­li něja­ký ultra­mo­der­ní kara­van pro 8 lidí 😀 Což je milé. Naštěs­tí jsem cou­vat potře­bo­val asi jen 4×, tak­že s pomo­cí dal­ších lidí z posád­ky se dalo snad­no vyřešit.

Jak se bydlí 😉

Vyra­zi­li jsme hned v pátek ráno, do kem­pu v Sed­mi­hor­kách jsme dora­zi­li cca v půl dru­hé, což je super (v Pra­ze jsme se zasta­vi­li v McD. na oběd ješ­tě). I když se to nepá­lí 130 po dál­ni­ci, ale tře­ba jen těch 90 nebo 100, je sice znát, že stej­nej úsek uje­de­te o tře­ba 15 % poma­le­ji, ale zase tako­vá hrůza to není.

Uby­to­va­li jsme se tedy v kem­pu, dámy posta­vi­ly kara­van (zajiš­tě­ní na nožič­ky atd.), odpo­ji­li jsme auto a vyda­li jsme se „na ble­du­le“ k ryb­ní­kům „pod Trosky“. Bylo jich oprav­du hro­ma­da, ze začát­ku to vypa­da­lo na tako­vá občas­ná mís­teč­ka s pár kytič­ka­mi, ale časem jich tam byla pří­mo celá pole. Je fajn vidět, když se ohro­že­né kytič­ce tak hez­ky daří 😉

Mirjam kou­ká pod opěradlem 😉

Pak jsme zamí­ři­li zpět, chtě­li jsme se podí­vat do Jičí­na, tak jsme tak uči­ni­li, našli bez­va restau­ra­ci, odkud jsme ode­šli doo­prav­dy kula­tí a vyda­li se zpět do kem­pu. Přes noc jsme si pěk­ně při­to­pi­li, zima tam tedy neby­la, spí se tam super.

Dru­hý den jsme zamí­ři­li na prv­ní ská­ly, Hru­bo­skal­sko. Jed­na­lo se o něko­li­ka­ki­lo­me­t­ro­vý okruh po růz­ných scho­dech, pří­ro­dě, kame­nech a růz­ných dal­ších pře­káž­kách. Nicmé­ně sto­jí to doo­prav­dy za to. Ces­tou jsme došli až na Vald­štejn, kde jsme obje­vi­li napros­to bom­ba domá­cí hospůd­ku s hro­ma­dou nezdra­vé­ho jíd­la 😀 Tam to fakt stá­lo za to 😉

Odpo­led­ne jsme se pak vyda­li do Tur­no­va do muzea na expo­zi­ci geo­lo­gie, na nákup do Lidlu a přes Tato­bi­ty a jejich super­sta­rou lípou pak zpět do kem­pu, kde jsme prak­tic­ky během něko­li­ka oka­mži­ků usnuli.

Pří­ro­da na Hruboskalsku

Tře­tí den jsme ráno vyra­zi­li do Pra­chov­ských skal, sice krat­ší okruh pro­cház­ky, za to pořád­ně pře­vý­še­ný, spous­ta scho­dů a ten­kých škvír v kame­nech, kudy se musí pro­chá­zet. Super, má to skvě­lou atmosféru! 🙂

Odpo­led­ne pak jsme vyra­zi­li opět do Jičí­na (je to ved­le), opět do naší již oblí­be­né restau­ra­ce se zaku­la­tit a pak poma­lu pole­houč­ku zpět do kempu.

Ráno jsme vše sbai­li, prak­tic­ky během něko­li­ka minut bylo při­pra­ve­no na ces­tu, vza­li vzduch do pneu, ben­zín a vyra­zi­li. Odpo­led­ne jsme kara­van vrá­ti­li a pro­hlá­si­li jsme výlet za dokončený 🙂

Tech­nic­ky — jíz­da s kara­va­nem není moc nároč­ná na pali­vo, čekal jsem fakt hroz­nou šle­hu, že auto bude žrát tře­ba 15 na sto nebo tak podob­ně. Sice se spo­tře­ba zvý­ši­la, ale tře­ba na 11 na 100 z 8 / 100. Což je troš­ku znát, ale není to tako­vá kata­stro­fa. Rover je pros­tě men­ší auto a kaž­dé kilo je dost znát.

Co se nám nepo­da­ři­lo zpro­voznit, tak mlhov­ky; vše sví­ti­lo, bli­ka­lo a fun­go­va­lo, ale mlhov­ka­mi jsem sví­til pou­ze na pře­dek kara­va­nu, vza­du už nic nesví­ti­lo. Zapo­mněl jsem se pak zeptat, abychom zku­si­li kara­van zapo­jit do něče­ho jiné­ho a zku­si­li, jest­li je chy­ba u mě v zásuv­ce, ane­bo tře­ba v zapo­je­ní kara­va­nu. Tak tře­ba někdy příště 😉 😉

Ces­to­vá­ní s kara­va­nem je pros­tě zába­va a roz­hod­ně to dopo­ru­ču­ji, navíc pokud hmot­nos­tí nepře­sáh­ne­te 750 kg, může­te řídit i s ŘP sk. B, ale B+E je pros­tě jis­těj­ší, nikdy neví­te, kdy se s caj­tem bude­te hádat o 5 kilo, kte­ré máte navíc. Tak proč si dělat nervy 😉